Cyklodeník - červen 2026

Den 1. Ráno sraz v 8 ve škole, vybrat nezbytné papíry, zavolat rodičům, že nám chybí nějaké nezbytné papíry a můžeme začít poučovat o bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že dnes kvůli nenadálému brzdění přes řidítka přelétl jen jeden žák, můžeme to považovat za úspěch. Vyrážíme s úsměvem směr Libotín, Rybí, Nový Jičín. Padne první sváča, dotáhneme první řidítka a zvedneme první sedla. Cestou dál do Palačova se někteří seznámí s tím, že mají převodník i vpředu a nemusí na rovince šlapat jak křečci v kolečku. Dál přes sámošku v Hustopečích a první odvážlivci už se koupou na zdejší pískovně. Zbytek cesty podél Bečvy už byl za odměnu, přijíždíme do kempu. Naštveme se, protože v některých chatkách je jen jedna zásuvka, zatímco v jiných jsou 3. Poobědváme, vytáhneme míče a někteří už se cpou smažákem. Dobrovolníci, které ještě zadek nebolí, vyráží do Opatovic vykoupat se do lomu. Prý je tam voda tak čistá, že tam žijí raci. My ale vidíme pouze bandu rudých jako rak. Míříme na večeři zpět do kempu. Večer se ponese v duchu her a zítra už pofrčíme do Přerova. Je to sice daleko, ale pořád podél vody. Navíc nás požene strach z bouřky.

Fotogalerie 1.

Video 1.

Den 2. Všichni se budíme v 7:00, jen pan učitel Bjaček nemohl dospat a obcházel kemp už od pěti. V Hospůdce u propasti na nás čekají švédské stoly se sladkou i slanou snídaní, abychom měli energii na zhruba 60 km, které nás dnes čekají. Když nasedáme na kola, ozývá se sborové "Au mě bolí prdel!" a my poznáváme, kdo před kurzem trénoval.  Cesta nám utíká, všechno jde hladce, trošku klid před bouří, která má odpoledne přijít. Dojíždíme k Jadranu (rybník) a holky přidávají ke svým spáleninám od sluníčka též spáleniny od asfaltu. Do Přerova ale přeci jen dojíždíme všichni a celí. Někteří se posilní langošem, jiní hranolkami a šup zase zpátky domů. Má pršet a k večeři se těšíme na špagety. Cestou domů poprvé lepíme píchlou duši, v kempu se pak nedobrovolně učíme rozpojovat spadlý řetěz, který se na 2 hodiny zasekl v kole. Nevěděl si rady ani pan školník, který nás přijel navštívit společně s vyučujícími, kterým už asi hodně chybíme, ačkoliv zlí jazykové tvrdí, že jen přijeli oslavit narozeniny pana učitele Josky. Před večerkou pak někteří hrají flašku, jiní se jdou poprvé osprchovat.

Fotogalerie 2.

Video 2.

Den 3. Probouzíme se do mokrého rána a ani pohled na radar nám nedává příliš naděje, že by dnes mohlo svítit sluníčko. Proto, a možná trochu i protože máme v nohách 100 km v uplynulých dnech, dnes kola zůstávají zamčená u chatky. Posilníme se snídaní - párků a vajíček mohlo být i víc a vyrážíme k Hranické propasti. Cesta vede přes vyhlídku u sv. Jana Nepomuckého a kolem zříceniny Svrčova. U propasti uděláme několik fotek a kluci se předhání, kdo z nich dohodí až k vodní hladině. Pokračujeme do Teplic nad Bečvou, kde si k teplé a sladké lázeňské oplatce dáváme studenou a kyselou vodu z léčivého pramene. Okolo lázeňských domů se vracíme do kempu, a protože jsme ještě nezmokli dost, bereme to oklikou. Odpoledne vyrážíme na bowling s plánem trochu unavit i horní polovinu těla. Cestou tam ještě zastavujeme na náměstí, kde se najíme jak my, tak místní holubi. Na bowlingu Marek na dálku překonává i proslulou paní učitelku Vosejpkovou a vítězstvím si vyslouží buchtu na účet podniku. Splnit plán se nám daří jen napůl, protože večer nám hodinky stejně ukazují 20 tisíc kroků a nohy nás zase bolí nejvíc. Zbytek večera proprší, a tak je prostor k prohlubování mezilidských vztahů v kolektivu i mezi jednotlivci.

Foto 3.

Video 3.

Den 4. Máme za sebou nejchladnější noc a zjišťujeme, že místní peřiny nejsou ani dost velké, ani dost teplé. Na snídani se tedy těšíme dvojnásob a všichni už v předstihu nervózně přešlapují u vchodu, aby na ně tentokrát zbyla vaječina. Po snídani čekáme, až se přežene snad poslední déšť, který nás na kurzu čeká. Mezitím nás přijíždí zachránit pan školník, který má za úkol postarat se o zraněné a zvednout všem náladu. Ačkoliv se mu to daří na jedničku, v průběhu odpoledne počítáme ztráty a naše počty se zmenšují. To ale předbíháme! Z kempu vyrážíme přes Teplice a Zbrašov směrem na Helfštýn. Dokonce i paní učitelka Žlebková konečně uznává, že toto byly kopce a nejen nakloněná rovina. Přes pole a lesy nás nezastavuje bláto, nedostatek sil, ani docházející voda. Jakmile přijíždíme k hradu, morálka se obrací. Víme, že nás čeká klesání a pak už jen rovinka. Po cestě ještě zkoušíme své schopnosti na bikrosové trati a přes zastávku na nákup občerstvení jedeme do kempu. Odpoledne nás čekají závody, ale jelikož nikdo zatím neví jaké, všichni brblají. Dozvídáme se, že budeme závodit v pomalosti. Místo síly a vytrvalosti je čas prověřit svou rovnováhu a pokud možno stát v pedálech na místě déle než ostatní. Z výsledků žáci usoudí, že to bylo pro hobity, když vyhrál Lukáš před Oliverem a Ondrou. Následně nás čeká ještě pár koordinačních výzev a hlavně večeře, balení a někdo si snad i chatku začne uklízet, minimálně pan učitel Bjaček.

Video 4.

Den 5. Poslední studená noc za námi, ale ráno už nás do nového dne vítá sluníčko. Nacpeme si břicha u snídaně, pak nacpeme i kufry k panu zástupci do auta a hurá domů. Cesta utíká velmi rychle, do kopečků už ani nikdo netlačí a statečně se pereme i s posledním kopcem skrz Štramberk. O půl jedné dorážíme ke škole, vyzvedáváme si kufry a plánujeme, jak si doma hodíme nohy na stůl. A protože se nic dalšího zajímavého dnes nestalo, přidáváme alespoň statistiky za celý týden:

Počet ujetých kilometrů: 180

Počet nastoupaných výškových metrů: 1 000

Počet žáků na startu: 18

Počet žáků v cíli: 13

Počet defektů: 1

Počet spadlých řetězů: nepočitatelně, viď, Tondo

Počet ošetřených v nemocnici: 2

Počet snědených čínských polévek: To se zeptejte Sáry

Počet kun ve střeše chatky: 1

Počet spokojených, vděčných a unavených učitelů: 3

Dětem ještě jednou moc děkuji, bylo to s vámi super! Upřímně musím říct, že jsem z toho měl dost strach, ale zpětně naprosto zbytečný. Doufám, že jste si to užili stejně jako my.

Vojta Joska

Video 5.