Výlet 6. A, 7. A, 7. B

Výpravu jsme zahájili u školy, kde jsme složili karimatky a spacáky, které nám naštěstí mělo odvézt auto, ale zbytek nákladu jsme nesli oba dny na zádech. Už z prvního pohledu na batohy nám bylo jasné, že někteří budou kvůli nákladu skuhrat více než jiní, a zůstávalo pro nás záhadou, jak je možné, aby byl batoh tak těžký, když se v něm má nést jen náhradní oblečení a svačina a pití.
Ze Štramberku jsme tedy vyrazili směr Libotín, dále nad Rybím kolem vrcholu Kocmínek a přes Holivák jsme se pomalu blížili k Novému Jičínu. Cesta byla lesem a my měli ještě plno energie, tak ubíhala velmi rychle. První větší zastavení bylo na kraji Nového Jičína u rybníka Lamberk, kde jsme taky utratili první část kapesného za nanuky a limonády. Pak už jsme se všichni těšili na náměstí do Nového Jičína, a to hlavně na zasloužený oběd. Při odchodu nás zastihl první deštík, naštěstí jsme byli ještě na náměstí, a tak jsme ho přečkali schovaní pod podloubím.
Posilněni a osvěženi jsme se vydali na cestu přes Loučku na Starý Jičín. Tady už byly znát tíhy batohu a někteří začali zaostávat, nicméně poslední stoupání na náměstí ve Starém Jičíně nakonec všichni zvládli a odměnou jim byla zmrzlina nebo návštěva obchodu. Pak už stačilo vystoupat posledních 800 m nahoru na hrad. Konečně nás čekal zasloužený odpočinek. Po vyložení věcí a nabrání sil se nás ujal pan kastelán a pověděl nám něco k historii hradu. Ale co bylo nejdůležitější, dovolil nám hrát na hradbách schovku,
kterou všichni s nadšením uvítali. Dokonce za námi zavítaly dvě návštěvy, paní asistentka Marcela Nekorancová a na kole za povzbuzování dojel pan učitel Joska. Když jsme se dosyta vyřádili, tak si všichni (včetně učitelek) vyzkoušeli střelbu z luku. K večeři jsme opekli špekáčky, chleba, jablko, marshmallouny nebo objednali pizzu. Ještě se stihlo zahrát městečko Palermo, a protože se blížila 22 hodina, začali jsme se starat, kde rozložit spacáky. Využili jsme všech tří pater věže, dívky nahoře a kluci ve dvou spodních, a také každého volného centimetru místa. Kolem 12 věž konečně utichla a všichni se pohroužili do spánku.
Ráno jsme vstávali brzy, někteří si nenechali ujít východ slunce, ale zbytek probudily budíky
nastavené na různých patrech patrně ještě z domu. Ne vždy se to přijalo s nadšením. O to víc jsme se těšili na snídani, koblihy a čaj. Pak už jen zase všechno zabalit, naložit do auta, batohy nasadit na unavená záda a hurá z kopce dolů. Vyráželi jsme po 8. hodině a první pauza byla opět ve Starém Jičíně na náměstí, abychom naposledy doplnili zásoby. A pak už se vše neslo ve svižném tempu, přejít okolo Oční studánky a Svince na Kojetín byl asi nejtěžší úsek cesty, hlavně pro naše unavené nohy, které už cestu do kopce těžce zvládaly. Potom už cesta vedla sice po asfaltce, ale už bez větších kopců, nicméně se někomu vesničky Straník a Hostašovice zdály nekonečné a odpočítávali poslední kilometry do cíle. Poslední zastávka byla u pramene Zrzávky a hurá na nádraží do Hostašovic, kde byla
naštěstí otevřená hospůdka na Domoracu. Čekání na vlak jsem si zkrátili nanuky a limonádou a povídáním o tom, co uděláme jako první při návratu domů. Potom už jsme nasedli na vlak a přes Veřovice dojeli úspěšně na nádraží do Štramberku, kde nás už čekaly věci.
Celkový počet kilometrů: cca 30 (18,2 + 11,5)
Výškově nastoupáno: 605 m
Počet žáků na startu: 34
Počet žáků v cíli: 33
Počet nevyspalých pedagogických pracovníků: 4 

Počet puchýřů: nepočítaně

Děkujeme všem žákům, kteří se zúčastnili. Mnozí ušli nejdelší vzdálenost, jakou se kdy pěšky vydali, pro mnohé to byla obrovská zkušenost s nepohodlím, spaním na zemi a překonáním sebe samých. A příště si určitě dají větší pozor na výběr obuvi a věcí do batohu. Doufáme, že jsme žáky inspirovali.
Toto není jen konec, ale začátek cesty pro budoucí dobrodružství…

Za učitelský tým Tereza Kaplanová

Video1:

Video2:

Fotogalerie.